Navigátor

Když předloni vedení firmy Zappos, která prodává online boty, oděvy a módní doplňky, oznámilo zaměstnancům, že je konec s šéfy a že si zaměstnanci budou vládnout sami v rámci tzv. kruhů, vzbudilo to velký poprask a Zappos a ovládl titulky novin i časopisů. Nebyl to ledajaký krok – těch zaměstnanců v Zapposu je totiž zhruba 1500 a těch kruhů bude okolo čtyř stovek.

Zappos takovým krokem postavil firemní svět tak trochu na hlavu. Je to pořád ještě ten svět, v němž se lidé dlouhodobě snaží budovat kariéry a stoupat krůček po krůčku po firemním žebříčku. Dostat se co nejvýše, a to nejen obrazně – sedět v horních patrech kancelářských věžáků, v největší kanceláři na patře s ohromujícím výhledem na město takřka z ptačí perspektivy. A samozřejmě mít na dveřích či na stole blýskavou cedulku se jménem a názvem funkce.

Zappos byl jiný už dřív. Například když se v září 2013 přestěhovala firma do nových prostor, stříhali pásku všichni

Firemní strategie Zapposu má název – říká se jí holakracie. Jejím cílem je povzbudit inovace a produktivitu. Smyslem je pustit i řadové zaměstnance na firemní pódium a vytvořit z nich „hvězdy“, jež se za svou šanci odmění firmě skvělými nápady a velkým pracovním zápalem. Vytvořit z lidí, kteří následují, ty, kteří vedou.

Čím větší, tím lepší. Ale ne u firem

Šéf Zapposu Tony Hsiehi přirovnává holakracii k tomu, jak fungují města. „Ve městě fungují lidé i obchodníci samostatně. Nikdo je nevede za ručičku, dokáží se o sebe postarat sami. Chceme tento princip přenést do firmy – zaměstnanci budou vlastně v pozici podnikatelů, kteří si budou sami řídit svou práci. Namísto toho, aby jen reportovali svým nadřízeným a čekali na pokyny,“ říká Hsieh.

To přirovnání má logiku. Steven Johnson ve své knize „Odkud se berou dobré nápady“ srovnává inovační potenciál v rámci velkoměsta a „zapadákova“. Říká, že inovace narůstají s velikostí města exponenciálně. Nejlepším tržištěm nápadů jsou zkrátka místa, kde je vysoká konkurence a příjemné prostředí. Inovacím pomáhá na svět permanentní komunikace lidí různého zaměření a z různých oborů. Hlavním impulzem je soupeření. Takovou konfiguraci na maloměstě nenajdete…

Zatímco ve městech s rostoucím počtem obyvatel roste rovněž procento produktivity i inovací, u firem to neplatí. Rostoucí firmy mají tendenci kostnatět. A to není prostředí, ve kterém by se inovacím a produktivitě nadvakrát dařilo. Přitom po nálepce inovativní firmy touží podniky všech velikostí a druhů.

Pozor, není to tak jednoduché

Holakracie je však dvousečnou zbraní. Není ji možné zasadit do prostředí, které na ni není připraveno. Hsieh měl naproti tomu v Zapposu pole pěkně poorané, stačilo jen zasít a zalévat. A teď se může těšit na první květinky inovací. Zappos totiž dlouhodobě vybírá do týmu lidi, kteří nechtějí být pouhým kolečkem v soukolí.

„Jste motivovaní a toužíte pracovat s lidmi, kteří dotahují věci do konce. Přemýšlíte jako podnikatelé, hledáte cesty, jak zlepšit to, na čem pracujete, jste vždy pozitivní. Milujete výzvy – čím větší, tím lepší. Chcete, aby se s vámi jednalo jako s dospělým, ale zároveň se umíte bavit jako dítě. Vzrušuje vás šance, že se budete moci zlepšovat, že budete moci pomáhat ke zlepšení lidem okolo sebe i společnosti, pro kterou děláte,“ stojí v popisu ideálního kandidáta pro práci ve společnosti Zappos.

Je tedy zřejmé, že taková práce není pro každého. Stejně tak ne každý se bude v podobně řízené společnosti cítit komfortně. Na druhou stranu – budeme mít na výběr. A to není k zahození.

Čím větší, tím lepší. Ale ne u firem

Šéf Zapposu Tony Hsieh přirovnává holakracii k tomu, jak fungují města. „Ve městě fungují lidé i obchodníci samostatně. Nikdo je nevede za ručičku, dokáží se o sebe postarat sami. Chceme tento princip přenést do firmy – zaměstnanci budou vlastně v pozici podnikatelů, kteří si budou sami řídit svou práci. Namísto toho, aby jen reportovali svým nadřízeným a čekali na pokyny,“ říká Hsieh.

Po nálepce inovativní firmy touží podniky všech velikostí a druhů.

To přirovnání má logiku. Steven Johnson ve své knize „Odkud se berou dobré nápady“ srovnává inovační potenciál v rámci velkoměsta a „zapadákova“. Říká, že inovace narůstají s velikostí města exponenciálně. Nejlepším tržištěm nápadů jsou zkrátka místa, kde je vysoká konkurence a příjemné prostředí. Inovacím pomáhá na svět permanentní komunikace lidí různého zaměření a z různých oborů. Hlavním impulzem je soupeření. Takovou konfiguraci na maloměstě nenajdete…

Zatímco ve městech s rostoucím počtem obyvatel roste rovněž procento produktivity i inovací, u firem to neplatí. Rostoucí firmy mají tendenci kostnatět. A to není prostředí, ve kterém by se inovacím a produktivitě nadvakrát dařilo. Přitom po nálepce inovativní firmy touží podniky všech velikostí a druhů.

fhffhhth

Když předloni vedení firmy Zappos, která prodává online boty, oděvy a módní doplňky, oznámilo zaměstnancům, že je konec s šéfy a že si zaměstnanci budou vládnout sami v rámci tzv. kruhů, vzbudilo to velký poprask a Zappos ovládl titulky novin i časopisů. Nebyl to ledajaký krok – těch zaměstnanců v Zapposu je totiž zhruba 1500 a těch kruhů bude okolo čtyř stovek.

Zappos takovým krokem postavil firemní svět tak trochu na hlavu. Je to pořád ještě ten svět, v němž se lidé dlouhodobě snaží budovat kariéry a stoupat krůček po krůčku po firemním žebříčku. Dostat se co nejvýše, a to nejen obrazně – sedět v horních patrech kancelářských věžáků, v největší kanceláři na patře s ohromujícím výhledem na město takřka z ptačí perspektivy. A samozřejmě mít na dveřích či na stole blýskavou cedulku se jménem a názvem funkce.

Zappos byl jiný už dřív. Například když se v září 2013 přestěhovala firma do nových prostor, stříhali pásku všichni

Firemní strategie Zapposu má název – říká se jí holakracie. Jejím cílem je povzbudit inovace a produktivitu. Smyslem je pustit i řadové zaměstnance na firemní pódium a vytvořit z nich „hvězdy“, jež se za svou šanci odmění firmě skvělými nápady a velkým pracovním zápalem. Vytvořit z lidí, kteří následují, ty, kteří vedou.

%sc%

%sc%

Čím větší, tím lepší. Ale ne u firem

Šéf Zapposu Tony Hsieh přirovnává holakracii k tomu, jak fungují města. „Ve městě fungují lidé i obchodníci samostatně. Nikdo je nevede za ručičku, dokáží se o sebe postarat sami. Chceme tento princip přenést do firmy – zaměstnanci budou vlastně v pozici podnikatelů, kteří si budou sami řídit svou práci. Namísto toho, aby jen reportovali svým nadřízeným a čekali na pokyny,“ říká Hsieh.

To přirovnání má logiku. Steven Johnson ve své knize „Odkud se berou dobré nápady“ srovnává inovační potenciál v rámci velkoměsta a „zapadákova“. Říká, že inovace narůstají s velikostí města exponenciálně. Nejlepším tržištěm nápadů jsou zkrátka místa, kde je vysoká konkurence a příjemné prostředí. Inovacím pomáhá na svět permanentní komunikace lidí různého zaměření a z různých oborů. Hlavním impulzem je soupeření. Takovou konfiguraci na maloměstě nenajdete…

Zatímco ve městech s rostoucím počtem obyvatel roste rovněž procento produktivity i inovací, u firem to neplatí. Rostoucí firmy mají tendenci kostnatět. A to není prostředí, ve kterém by se inovacím a produktivitě nadvakrát dařilo. Přitom po nálepce inovativní firmy touží podniky všech velikostí a druhů.

Pozor, není to tak jednoduché

Holakracie je však dvousečnou zbraní. Není ji možné zasadit do prostředí, které na ni není připraveno. Hsieh měl naproti tomu v Zapposu pole pěkně poorané, stačilo jen zasít a zalévat. A teď se může těšit na první květinky inovací. Zappos totiž dlouhodobě vybírá do týmu lidi, kteří nechtějí být pouhým kolečkem v soukolí.

„Jste motivovaní a toužíte pracovat s lidmi, kteří dotahují věci do konce. Přemýšlíte jako podnikatelé, hledáte cesty, jak zlepšit to, na čem pracujete, jste vždy pozitivní. Milujete výzvy – čím větší, tím lepší. Chcete, aby se s vámi jednalo jako s dospělým, ale zároveň se umíte bavit jako dítě. Vzrušuje vás šance, že se budete moci zlepšovat, že budete moci pomáhat ke zlepšení lidem okolo sebe i společnosti, pro kterou děláte,“ stojí v popisu ideálního kandidáta pro práci ve společnosti Zappos.

Je tedy zřejmé, že taková práce není pro každého. Stejně tak ne každý se bude v podobně řízené společnosti cítit komfortně. Na druhou stranu – budeme mít na výběr. A to není k zahození.

Čím větší, tím lepší. Ale ne u firem

Šéf Zapposu Tony Hsieh přirovnává holakracii k tomu, jak fungují města. „Ve městě fungují lidé i obchodníci samostatně. Nikdo je nevede za ručičku, dokáží se o sebe postarat sami. Chceme tento princip přenést do firmy – zaměstnanci budou vlastně v pozici podnikatelů, kteří si budou sami řídit svou práci. Namísto toho, aby jen reportovali svým nadřízeným a čekali na pokyny,“ říká Hsieh.

Po nálepce inovativní firmy touží podniky všech velikostí a druhů.

To přirovnání má logiku. Steven Johnson ve své knize „Odkud se berou dobré nápady“ srovnává inovační potenciál v rámci velkoměsta a „zapadákova“. Říká, že inovace narůstají s velikostí města exponenciálně. Nejlepším tržištěm nápadů jsou zkrátka místa, kde je vysoká konkurence a příjemné prostředí. Inovacím pomáhá na svět permanentní komunikace lidí různého zaměření a z různých oborů. Hlavním impulzem je soupeření. Takovou konfiguraci na maloměstě nenajdete…

Zatímco ve městech s rostoucím počtem obyvatel roste rovněž procento produktivity i inovací, u firem to neplatí. Rostoucí firmy mají tendenci kostnatět. A to není prostředí, ve kterém by se inovacím a produktivitě nadvakrát dařilo. Přitom po nálepce inovativní firmy touží podniky všech velikostí a druhů.